Jazykové kurzy jsou v kurzu

0
1387

Na kurz němčiny, angličtiny, španělštiny či jiného jazyka se všichni jen hrnou. Všude je spousta možností, a lidé jich chtějí využít!

Angličtina už je dneska nutnost a německý jazyk je hned za ním, ne – li na stejné úrovni. Angličtinu po vás chtějí snad na všech pracovních pohovorech ve větších městech, kde se pohybuje spousta cizinců.

V poslední době se ale dostává i němčina na přední příčku a firmy, které nabírají zaměstnance, ji berou jako samozřejmost. A také se to projevuje. Za poslední rok se zájem o kurzy němčiny zvýšil přibližně o 30 %.

Jazykovky se předbíhají a nabízejí veřejnosti vymazlené kurzy často i s rodilými mluvčími.

Víte, jak vám babičky pořád říkají „to za nás nebylo“? Tak přesně tak, nebylo a teď je to všude, na každém rohu. Každý kdo trochu mluví cizím jazykem, se hned vrhá do učení. Je široká nabídka soukromých lektorů, kteří nepracují pod žádnou jazykovou školou a pak tu jsou tedy ty jazykovky.

Nebo rovnou kurzy cizího jazyka v cizině, tedy přímo na místě činu. Ale na to má málokdo čas, odfrčet si třeba na měsíc a udělat si takovou „dovču“ s učením.

Učení někde v cizině je spíše pro mladé, pro studenty, kteří mohou na nějaký takový kurz vyrazit o prázdninách.

A co třeba lidé, kteří dlouho pracují v jedné firmě a najednou po nich chtějí, aby se naučili mluvit německy? Za prvé, to pro ně musí být šok, přece jen mají většinou práce nad hlavu a ještě do toho stíhat nějaké další kurzy a něco se učit?

Nemilé. Na druhou stranu jim to většinou ale firmy proplácí a znalost jazyka je něco, co se jim hodí i do osobního života, nejen k jejich práci.

A každý člověk by se měl vzdělávat, ať už je mu patnáct nebo čtyřicet ba i víc.

Zeptali jsme se lektorky Ivany Dlouhé, která vyučuje německý jazyk už osmým rokem. Její pracovní místo je jazyková škola Pelican Brno.

Jaká věková kategorie k vám chodí nejčastěji?

V kurzu se většinou prolínají různé věkové kategorie, od mladých lidí, dětí až po starší občany. Nejvíce teď kurzy navštěvují lidé ve věku třicet až čtyřicet let.

Ale nedávno kurz ukončil pán, kterému je osmdesát sedm let. Začínal jako úplný začátečník a skončil na jazykové úrovni B2, což je podle mě úctyhodné. Je pravda, že toto už je docela rarita, ale občas se najdou jedinci, pro které věk není překážka a chtějí se pořád učit a vzdělávat.

Nebo se také stává, že mají jinou osobní motivaci. Chodila ke mně do kurzu také paní, které bylo šedesát pět let. Jazyk se učila, protože její dcera žila v Německu už asi 10 let, vdala se tam a čekala dítě. Paní se chtěla naučit německý jazyk, aby si mohla „proklepnout zeťáka“, jak sama říkávala a aby si s vnoučkem mohla povídat i v němčině.

Z jakého důvodu se lidé chodí učit? Je to spíše nějaký osobní cíl, že sami chtějí nebo jsou nuceni od zaměstnavatele?

Motivace lidí je opravdu různá a jak říkáte, prolíná se tu obojí. Záleží, jak u které věkové kategorie. Právě ti, kteří jsou zaměstnaní a jsou v tom pracovně produktivním věku, tak chodí spíše z „donucení“ zaměstnavatele. Buď je k nám zaměstnavatel rovnou pošle v rámci firemního vzdělávání, mají to povinně a kurzy za ně tedy hradí.

Nebo chodí sami, protože cítí tlak z vedení. Sice to není jejich povinnost se německy naučit, ale oni se cítí být ohroženi. Bojí se, že je vyhodí, když neznalost jazyka nedoženou.

Pak sem chodí studenti, kteří nestíhají látku ve škole nebo si to potřebují intenzivněji a častěji opakovat.

A v neposlední řadě chodí lidé, kteří mají osobní motivaci. Většinou chtějí někam odcestovat nebo je jim trapné, že neumějí jazyky.

Jak je vidět, rozhovor s lektorkou potvrdil veřejné průzkumy. Němčina začíná být nutnost. Podle některých už je. Tak nebuďte pozadu a také se zapište.

A pokud vás nezajímá zrovna němčina, můžete zkusit třeba ruštinu. Ta je podle statistik v pořadí hned za němčinou v žebříčku jazyků na vzestupu.

Španělský jazyk je v podstatně konstantní, co se týče požadavků od zaměstnavatelů a škol. Je to velmi rozšířený jazyk. Pro polovinu populace Jižní Ameriky je španělština rodným jazykem. Pro druhou polovinu je to portugalština.